Žijete svůj život nebo JAKOBY život?

Dnes si spolu položíme otázku, zda naše životy jsou skutečné a pravé, nebo zda jsou jen jakoby.

„Jela jsem jakoby na výlet, krásný den to byl. Jeli jsme s jakoby přítelem na jeden jakoby hrad. Tam jsme jakoby prošli okolí. U jednoho jakoby velkého stromu jsme se jakoby vyfotili.“

Asi už víte, kam mířím… ano přesně tak, dnes bude řeč o viru „jakobysmu“. Člověka, který ho chytil, nazývám „jakobysta a jakobystka“ a ve své řeči „jakobyjují“. Vir jakobysmu je nesmírně nakažlivý a šíří se českým jazykem jako lavina. Valí se na nás i z televize a rádia, protože už ho chytili i zkušení moderátoři. Tento vir nejen že je vysoce nakažlivý, ale je i pro další spokojený a reálný život člověka smrtící.

Vysvětlím vám proč.

Nejsilnější hybnou silou vesmíru je myšlenka, druhou nejsilnější je slovo. A slovo jakoby je významově někde mezi realitou a fikcí. Teta Wikipedie vám sdělí, že má význam zdánlivosti a předstírání.

Jistě jste již někde našli poučku, že to jak mluvíme, ovlivňuje i náš energosystém a tím i naši realitu. Je to totiž stará, známá a lety vyzkoušená věc. A teď si představte, že je to jen jakoby. Z lidí, kteří používají toto slovo časteji, než opravdu pasuje do českých vět, mám vždy dojem, že se bojí převzít odpovědnost za svá slova. Nechávají si zadní vrátka v jakoby formě. Vždy jde přece říci: „Ale jdi ty, to bylo jakoby…“

Zkusme si rozebrat úvodní ukázkovou větu, jak měla vypadat a co z ní jakobysmus udělal.
Jela jsem – no úplně nevím kam, ale prý je to výlet – na výlet, krásný den to byl. Jeli jsme s – a já ti čéče ani nevím, jestli s ním chodím, nebo co to mého vlastně je – přítelem na jeden – a vim já, co to bylo? Podobalo se to asi hradu – hrad. Tam jsme – taky jsme tam mohli lítat jak holubi – prošli okolí. U jednoho – no malej smrček po pás – velkého stromu jsme se – maloval nás tam portrétista a jestli jsme neumrzli, stojíme tam doteď – vyfotili.

Vidíte to? Takových nejasností a vlastně jediné, co je jasné, že ona a on někde byli.

Přitom by stačilo říct: „Jela jsem na výlet, krásný den to byl. Jeli jsme s přítelem na jeden hrad. Tam, jsme prošli okolí a u velkého stromu jsme se vyfotili. Máte u této věty nějaké pochybnosti? Jedině snad se můžeme dožadovat upřesnění hradu, s plánkem cesty, protože tam chcete jet na výlet taky

Ale na výlet, ne na JAKOBY výlet.

Pokud již jakobysmem trpíte, doporučuji požádat někoho blízkého, aby vás upozorňoval na to, když toto slovo použijete a odnaučte se ho. Ničí to vaši realitu! Vaši realitu, kterou vy si budujete svými činy a myšlením.

A pokud máte jakobystu nebo jakobystku ve svém okolí a taky vás to tak tahá za uši, zkuste se jich ptát, jestli „vážně a nebo jakoby“. Když to řeknete třikrát v průběhu jedné jejich věty, možná jim to dojde. Nebo já s oblibou dělám to, že sedím a na prstech počítám, kolikrát to slovo hovořící použil. Na konci monologu říkám: „Sice vůbec nevím, o čem jsi mluvil, ale vím, že jsi použil 26x slovo jakoby.“

Kam patříte, mezi milovníky reality či jakobystky?

FacebookTwitterGoogle+Sdílet